Argument (lingvistika)

Argument je v lingvistice výraz, který doplňuje význam predikátu,^[1] přičemž predikátem je hlavní sloveso ve větě a k němu patřící pomocná slovesa. V tomto ohledu se argument podobá komplementu. Většina predikátů vyžaduje jeden, dva nebo tři argumenty. Predikát a jeho argumenty tvoří predikátově-argumentovou strukturu. Diskuze o predikátech a argumentech se týká především (obsahových) sloves a substantivních frází (NPs), i když i jiné syntaktické kategorie mohou být tvořeny predikátem a jeho argumenty. Argumenty je třeba rozlišovat od adjunktů. Zatímco predikát argumenty pro naplnění svého významu vyžaduje, adjunkty závislé na predikátu jsou fakultativní a pro naplnění významu predikátu nejsou nezbytné.^[2] Většina teorií syntaxe a sémantiky používá argumenty a adjunkty, často se však liší používanou terminologií. Obecně se předpokládá, že toto rozlišování je přítomné ve všech jazycích. V závislostní syntaxi se argumenty někdy nazývají aktanty, podle knihy Éléments de syntaxe structural Luciena Tesnièra z roku 1959.^[3][4]

Oblast gramatiky, která se zabývá povahou predikátů, jejich argumenty a adjunkty, se nazývá valenční teorie. Predikáty mají valenci; ta určuje počet a typ argumentů, které se mohou nebo musí vyskytovat v jejich okolí. Valence predikátů se také zkoumá kvůli subkategorizaci.